Klášter Heiligenkreuz (Stift Heiligenkreuz im Wienerwald) je údajně nejstarším cisterciáckým klášterem, který od doby svého založení nepřetržitě funguje až dodnes a zároveň je údajně největším středověkým klášterem. Nachází se v obci Heiligenkreuz v dolnorakouském okresu Baden.

Roku 1133 splnil rakouský vévoda Leopold III. přání svého syna Oty, který byl mnichem ve francouzském klášteře Morimond a založil u potoka Sattelbach novou cisterciáckou fundaci, která filiačně patřila právě k Morimondu. Prvním opatem se v témže roce stal Gottschalk. Zakladatel kláštera zemřel o tři roky později v roce 1136 a byl pohřben v nově zbudovaném klášteře. V roce 1182 přivezl Leopold V. z pouti do Svaté země relikvii svatého Kříže, kterou věnoval klášteru v Heiligenkreuzu.
Střízlivý klášterní kostel s prvky umění cisterciácké románské i gotické architektury byl vysvěcen roku 1187. Roku 1240 byl vysvěcen i celý komplex kláštera. V klášterní kapitulní síni je pohřbeno několik vládnoucích členů dynastie Babenberků – Leopold IV., Leopold V., hrdina ze Svaté země Fridrich I. a také poslední muž rodu Fridrich II. Bojovný. V klášteře žil a tvořil Alberik Mazák (1609–1661), hudební skladatel českého původu.

www.wikipedie.at

Barokní křížová cesta

Již kolem roku 1650 byly na malé náhorní plošině nad Gaadener Straße 3 kříže, na památku Kalvárie v Jeruzalémě. V roce 1670 někteří vídeňští občané postavili na tomto náměstí kapli na počest ukřižovaného, tzv. Bergl nebo Schneiderbergl, a v roce 1671 nechal opat Klemens Schäffer postavit poustevnický dům.
Když Turci v roce 1683 vtrhli, byla zničena tzv. „Berglkapelle“, ale o dva roky později byla přestavěna dary vídeňských občanů. V roce 1728 byl „Kirchl na Schneiderberglu“ opraven mistrem truhlářem Aegidiusem Bauerem z Heiligenkreuz a je také zmíněno schodiště na horu. Můžete tedy předpokládat, že na to později odkazuje schodiště.
V letech 1731 až 1748 byla postavena nádherná barokní křížová cesta se 13 staničními kaplemi a hlavní kaplí 12. zastavení. Iniciátorem a stavitelem byl opat Robert Leeb, který nechal vytvořit tuto křížovou stanici na památku své pouti do Svaté země. Jako mladý kněz viděl opat v roce 1719 opat Jeruzalém skutečnou cestu kříže v Jeruzalémě a kráčel s velkou emocí. V roce 1729 nyní uvažoval o plánu vytvoření kříže založeného na modelu v Jeruzalémě také v Heiligenkreuz. Stavební povolení mu bylo uděleno v roce 1731 na základě prohlášení papeže Klementa XII.
14 zastaení bylo zpočátku označeno velkými dřevěnými kříži. Ve stejném roce 1731 byla tato prozatímní cesta kříže na Schneiderberge slavnostně otevřena 2 františkánskými otci za přítomnosti celého konventu a velkého davu. V nadcházejících letech darovali zejména vídeňští poutníci. Architektem budovy byl vídeňský stavitel Franz Anton Pilgram, student slavného architekta Lukáše von Hildebrandta.
Místní mistr zedník Josef Frauenschuh postavil kříž podle plánů Pilgramu a díky opatu Robertovi získal licenci na nákup staveniště vedle 13. kaple stanice. Frauenschuh tam postavil dům (č. 5) až do roku 1741, který byl zbořen v roce 1957 kvůli chátrání. Tesařské práce na jednotlivých kaplích provedl místní tesař Matthias Paumgartner, kameníci na dveřích a na stěnách oken, snad i patrony strážních kaplí, heiligenkreuzský kameník Johann Keller a jeho syn Peter, kmotr Giovanni Giuliani.
Umělecké vedení bylo v rukou našeho velkého barokního sochaře Giovanniho Giulianiho (1664-1744). Již v roce 1731 byly sochy vyráběny v jeho dílně. Sám Giuliani vytvořil sochu Spasitele, která byla v roce 1974 nahrazena kopií na Křížové cestě a umístěna do kolegiálního kostela. Dřevěné reliéfy ve 13 staničních kaplích, pravděpodobně také oltář a postavy hlavní kaple, jsou od laického bratra Luka Trogera a 37 pískovcových figur od sochaře Josefa Schnitzera. Oba byli Giulianiho asistenti.
Stropní fresky v kaplích a pozadí reliéfů namalovaných na plátně je laický bratr Matthias Gusner, student našeho velkého barokního malíře Martina Altomonteho. Sám Giuliani neviděl dokončení křížové cesty, zemřel v roce 1744 a jeho student Lukas Troger převzal dohled nad další prací. Některé sochy byly vytvořeny až po Giulianiho smrti. Kvůli poškození osídlení musely být dvě třetiny hlavní kaple a věže v roce 1885 zbořeny pod vedením architekta Dominika Avanza a přestavěny na původní. Velká stropní freska od Matthiase Gusnera byla zcela malována malířem Weigandem. Kompletní obnova celých křížových stanic proběhla naposledy v letech 1988 až 1993. Během těchto restaurátorských prací byly čtyři dřevěné vyřezávané figurky Luka Trogera nahrazeny kopiemi v tvrdé omítce v hlavní kapli a umístěny do Stiftsmuseum.

Werner Richter